Dva největší dinosauři naší politické scény svoji roli dotáhli do předvolební dokonalosti. Kandidují, a přitom nekandidují. Zodpovědnost nesou jiní.
Ilustrační fotoProfimedia.cz
Nadstranický prezident Miloš Zeman, jehož kancléř kandiduje ve volbách v mimopracovní době a o dovolené za stranu nesoucí prezidentovo jméno, to má ošetřené. Když SPOZ uspěje, bude to hlavně jeho úspěch.
A bude to pravda. Když SPOZ neuspěje a zůstane před vchodem do Sněmovny, bude to neschopností kandidátů.
Zeman je přímo mistr v tom, odhalit a hlavně pojmenovat „neschopné hlupáky“ s lidskostí sobě vlastní. Zemanovci mu to jistě odkývají a Vratislav Mynář zůstane na Hradě.
Václav Klaus to má podobné. Za Hlavu vzhůru suverénky všech kandidatur Jany Bobošíkové nekandiduje, ale jeho „myšlenky a pravicová východiska“ kandidují. Klaus si drží dostatečný odstup, aby mohl pozdvihnout obočí v případě neúspěchu „jeho“ kandidátky. A aby mohl třeba někdy nastoupit za kormidlo modré kocábky ODS, což je pořád lepší než všechny bobopokusy dohromady. Klaus i Zeman jdou do předčasných voleb s minimem zodpovědnosti a osobního rizika, ale připraveni zaštítit případný úspěch a chytit do plachet následný vítr. Jsou to přece mistři politické strategie. Zároveň největší důkazy úpadku a vyprázdněnosti tuzemské politiky, i když z toho rádi obviňují ostatní.
Teď jenom chybí, aby si někteří typičtí představitelé „pravdy a lásky“ založili Stranu Václava Havla a šli do toho. Už včera někdo sdílel na Facebooku článek ze serveru lidovky.cz z roku 2009 s titulkem: Praví zelení jsou ti Bursíkovi, podpořil Havel stranu.
Karel Škrabal, zástupce šéfredaktora MF DNES
