Podezřelé pandury: co jsme zase udělali „špatně“…
Transportéry Pandur.MF DNES
Pokud píše Jan Macháček na svém blogu o ekonomice, přijdou mi jeho věci vždy neobyčejně zajímavé – když se však začne vrtat v otázkách žurnalistiky, připadají mi naopak slabé (jiná polemika s ním viz zde). Pevně věřím, že to neznamená, že o ekonomice vím houby a že jen tento nedostatek mi umožňuje, aby se mi Macháčkovy ekonomické příspěvky líbily.
Kde tedy čeští novináři udělali podle Macháčka chybu?
Macháček kritizuje, že se reportér MF DNES Janek Kroupa vydával za obchodníka a na skrytou kameru natáčel dva bývalé rakouské manažery firmy Steyr, kteří vyjednávali o prodeji obrněných transportérů české armádě. Oba pánové na záznamu skryté kamery (zde) vysvětlují, jak obchod probíhal, komu šly provize – zkrátka naznačují možnou korupci při nákupu (o celém případu zde.).
Proč o věci někdejší manažeři s reportérem mluvili? Protože se reportér vydával za podnikatele, který má zájem udělat s nimi obchod.
Právě to, že reportér hrál roli podnikatele a vyzvídal od manažerů informace, Macháček kritizuje. Podle něj jde o „vytváření umělých situací, které by se bez přispění novinářů nikdy nestaly, konstruování provokací a jakési testování charakteru za použití převleků a zpravodajské techniky“. Něco takového prý novinář dělat nesmí, má pouze „přinášet informace o reálném světě a skutečných situacích, které by vznikly tak jako tak, bez jeho přispění“.
Řízená provokace za účelem získání informací je v Macháčkově pojetí – jak z jeho textu vyplývá – proti standardům novinářské profese, které „se mají měnit co nejméně“. (Celý Macháčkův text zde.)
Není asi překvapivé, že s jeho míněním nesouhlasím. Respektoval bych ho jako jeden z možných „ideologických“ přístupů, jako určité pojetí žurnalistiky; respektoval bych ho však při splnění jedné důležité podmínky. Kdyby dodal čtenářům poněkud úplnější informace a některé věci by buď nezamlčel, nebo neuvedl z neznalosti.
Již v minulém století...
Trvám na tom, že reportér MF DNES Janek Kroupa přinesl svou hrou a použitím skryté kamery informace o reálném světě a skutečných situacích, protože ti dva manažeři hovořili o něčem, co se stalo a dělo při „přesvědčování“ českých politiků a úředníků k nákupu transportérů Pandur (jejich tvrzení, že žertovali, je nedůvěryhodné, protože jim kolega Kroupa řekl ještě před publikováním článku v MF DNES, že není byznysmen, ale reportér – a oni tak akorát koktali – viz zde).
Trvám i na tom, že žádná jiná metoda, jak ony informace dostat na světlo, nebyla. Těžko za nimi mohl novinář přijít a říci: Já jsem reportér, řeknete mi, jaké peníze jste tehdy do Česka posílali? Těžko by mu začali dobrovolně vyprávět, s kým vším jednali a co chtěli za úspěch vyplatit.
Až sem šlo o střet dvou koncepcí, dvou názorů – mého a Jana Macháčka. Co ovšem není na jeho argumentaci fér, je, že neřekl jednu podstatnou věc. Metoda, kdy novinář zamlčí, že je novinář, představí se jako někdo jiný a hraje roli, případně provokuje, tato metoda se mezi novináři západních demokracií používá docela často a docela dlouho.
S jistou nadsázkou lze za řízenou provokaci, v níž novinář sám jednal jako aktér události, považovat už příběh z roku 1885. W. T. Stead se tehdy snažil popsat neblaze bující dětskou prostituci v londýnském East Endu, tudíž se představil jako „zákazník“ (nikoli jako reportér) a koupil si dvanáctileté děvče. Příběh popsal v listu Pall Mall Gazette, byl zatčen a odsouzen, jeho akce však nakonec vedla k úspěchu kampaně proti dětské prostituci – a dodnes se o něm v historických knihách píše jako o začátku investigativní žurnalistiky (Investigative Journalism, Hugo de Burgh, Second Edition, 2008).
Je-li tento příklad přece jen poněkud vzdálený a nemoderní, ze sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století pocházejí jiné slavné příběhy, v nichž žurnalista metodu řízené provokace používal zcela programově; dokonce se jí proslavil.
Německý novináři Günther Wallraff se jednou převlékl za tureckého dělníka a popsal příšerné podmínky, v nichž zahraniční „gastarbeitři“ pracují, jindy se vydával za německého byrokrata, který nabízel pomoc portugalskému generálovi snícímu o uchopení moci a svržení demokratického režimu.
Zvláště druhý případ je pozoruhodný, protože generál De Spinola jej na počátku jednání požádal o setkání s německým spolkovým prezidentem – a Wallraff setkání skutečně „zařídil“, prezidenta sehrál jeho kolega. Wallraff tímto způsobem odhalil, kdo všechno generálovi v přípravách puče pomáhal v Portugalsku – a kdo s ním udržoval kontakty v cizině, například v Německu. Reportáž vyšla mimo jiné i v respektovaném magazínu Stern. (O příběhu čtěte anglicky zde.)
Jiným (taktéž známým) případem je britský novinář Martyn Gregory. Ten se vydával za byznysmena, aby dokázal, že britské firmy zásobují nedemokratické režimy zařízeními, která mohou být použita k mučení. Gregory použil při tomto zkoumání skrytou kameru, jedna firma mu písemně nabídla zboží a současně přiznala, že mučící nástroje dodala Saúdské Arábii. Reportáž odvysílala v roce 1995 britská televize Channel Four: případ je zajímavý i tím, že Gregory zažaloval britskou vládu, která jeho práci odsoudila, za pomluvu – a proces vyhrál.
Kodex Macháčkův
Výčet podobných příběhů by mohl pokračovat: dozajista se však dá těžko tvrdit, že existuje, jak by se dalo z Macháčkova textu usoudit, jakýsi obecný žurnalistický kodex, který zakazuje novinářům použít metodu řízené provokace. Maximálně je to kodex Macháčkův, nikoli všeobecné pravidlo.
Všeobecně existuje shoda, že tuto metodu je potřeba používat výjimečně, pokud informace nelze získat jinak, informace jsou ve veřejném zájmu a popisují věc, která existuje nezávisle – a provokace je pouze odhaluje. Ale celkově provokace a skrytá kamera rozhodně nejsou novinářům v západních demokraciích zapovězeny.
Že to tak je, to by si ostatně mohl pamatovat Macháček sám. Před pár lety několikrát komentoval vyšetřování možné korupce při prodeji stíhaček Gripen. Jedním z dílů příběhu byla i práce švédských reportérů: ti se vydávali za obchodníky a skrytou kamerou mimo jiné natočili bývalého českého ministra zahraničí Jana Kavana, který jim řekl, že ke korupci v parlamentu „docházelo“. (Více zde a zde).
Zvláštní je, že Macháček tehdy metodu řízené provokace použitou švédskými novináři veřejně nikterak neodsoudil, přinejmenším o tom neexistuje záznam.
To může buď znamenat, že Macháček psal o něčem a přitom neměl dost informací, tedy nevěděl, že švédští novináři použili metodu řízené provokace. Nebo že jeho názory na řízenou provokaci nejsou konzistentní a mění se (snad podle počasí).
Či možná prostě Macháček měří dvojím metrem a trefovat se do švédských novinářů mu nepřijde interesantní a atraktivní. Teprve pokud se k řízené provokaci uchýlí čeští novináři, přichází čas, kdy začne cítit potřebu něco či někoho rázně odsoudit.
Michal Musil, zástupce šéfredaktora MF DNES
Redakční Redakční
Odpověď ukrajinskému velvyslanci
Novinář iDNES.cz Adam Hájek publikoval v uplynulých dnech sérii reportáží z Doněcku. V MF DNES na ně kriticky reagoval velvyslanec Ukrajiny v ČR Jevhen Perebyjnis. Tomu odpovídá šéfredaktorka iDNES.cz Naděžda Petrová.
Redakční Redakční
Diskutujete na iDNES.cz? Nově můžete doložit identitu pomocí služby mojeID
Už skoro tři roky umožňuje iDNES.cz diskutování jen pod skutečnou identitou. Pomocí služby mojeID je prokázání identity nyní jednodušší.
Redakční Redakční
Naši dětští čtenáři vyhráli setkání s fotbalisty Sparty
Dětští výherci Velké letní soutěže si užili Den s MF DNES. Návštěva pražské Zoo s komentovanou prohlídkou, fotografování s profesionálním fotografem i setkání s hráči A týmu fotbalové Sparty čekalo v sobotu výherce Velké letní soutěže MF DNES.
Redakční Redakční
Hledání písma pro iDNES.cz
Při hledání nového písma pro iDNES.cz jsme měli jasnou představu. Písmo musí být charakteristické, přitom stabilní a dobře čitelné. Možná si říkáte, že tomu tak není...
Redakční Redakční
Proč nemáme na iDNES.cz obyčejné “lajkovací” tlačítko
Nabízíme pohled do zákulisí projektového týmu, který pracuje na vylepšování webových stánekiDNES.cz. Tentokrát na téma sdílecí tlačítka pro sociální sítě.
Redakční Redakční
Reakce na blog Rajčatový “pedotlak”
Blog Michaela Čejky Rajčatový pedotlak se minulý týden stal nejsdílenějším na českém internetu. Ve čtenářích mohl vzbudit dojem, že na největším české fotoalbu Rajče.net je jednak možné nahrávat dětskou pornografii a ještě navíc s tím manažeři Rajčete nic nedělají.
Redakční Redakční
Pozor na vládu s dvojnásobnou nedůvěrou
Ahóóój. Na úvod bych chtěl říci, že nemám nic proti ministru dopravy Zdeňku Žákovi. Jako mladý konzervativec mě zhruba před dvaceti lety v Janáčkově divadle u nás v Brně na nějakém mítinku ODS přímo představil Václavu Klausovi. Což byl tehdy šéf největší a také politik nejoblíbenější. Já jsem byl začátečníkem žurnalistického cechu a klepala se mi kolena. Tohoto ministra řezníka zmiňuji proto, že odstřelil nejvíce svých podřízených.
Redakční Redakční
Kritizujete Babišovo ANO? Chápu, ale jen „národ“ za to nemůže
Nedivím se těm, kdo varují před úspěchem nepoliticko-politického uskupení ANO podnikatele Andreje Babiše - byť mně některé předpovědi přijdou přece jen přehnané. Divím se však těm, kdo růst tohoto populismem šermujícího hnutí svádějí (v náznacích či otevřeně) především na „nerozumné voliče“; na „pošetilý národ“, který varování ne a ne pochopit.
Redakční Redakční
Zemanovci – strana bez vkusu, která přetížila výtah k moci
SPOZ se štěpí. Největším důkazem toho je, že Zemanovci zveřejňují prohlášení regionálních organizací, které stojí za stávajícím vedením. Taková SPOZácká anticharta. Vratislav Mynář a Martin Nejedlý versus Vladimír Dryml a Miroslav Šlouf. Jak říká Miloš Zeman, tohle není válka mezi dobrem a zlem, tohle je válka mezi dvěma zly. On to samozřejmě říkal o jiné a opravdové válce.
Redakční Redakční
Vydavatelský kodex médií provozovaných společností MAFRA, a.s.
Představenstvo obchodní společnosti AGROFERT, a.s., se sídlem Pyšelská 2327/2, Praha 4, PSČ 149 00, IČO: 261 85 610, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, číslo vložky 6626 (dále jen „jediný akcionář“),
Redakční Redakční
Lidé, kroužkujte. Podle sebe, manuálů, ale hlavně odpovědně
Lidé, kroužkujte na kandidátkách. Ale odpovědně. Pozor na náhodné kroužkování neznámých osob. Nepodléhejte schématům. Například pokud budete kroužkovat posledního na kandidátce, vystavujete se nebezpečí, že opravdu vyberete nejhoršího.
Redakční Redakční
Když ODS veršuje na moravskou notu aneb Děcka, to fakt nechcu
Je jednoduché dělat si legraci z volebních hesel politických stran. Dvakrát jednoduché je to u ODS, protože strana je v defenzivě, a jak ví nejenom každý fotbalový fanoušek, pod tlakem se dělají největší chyby. Billboardová kampaň občanských demokratů, kteří na plakátech veršují v krajových nářečích na téma „volím pravici“, se setkala s velkým ohlasem. Tedy přesněji řečeno s výsměchem.
Redakční Redakční
Návod, jak si naběhnout výpadem proti konkurenci
Šéfredaktor Reflexu Pavel Šafr se pustil do iDNES.cz za článek o předvolebním výzkumu síly politických stran. Vadí mu údajně nepravdivý titulek. Háček je v tom, že titulek je pravdivý.
Redakční Redakční
Platí i při volbách do Sněmovny: čím víc gólů, tím víc bodů?
Budeme hrát na dva útočníky Petra Švancaru (ANO, jižní Morava) a Jana Nezmara (SPOZ, Liberecký kraj), řekl trenér František Komňacký (SPOZ, Vysočina) sportovnímu redaktorovi Václavu Tittelbachovi (dříve ANO, Zlínský kraj). Nebo: V hlavní roli vystoupí Daniel Hůlka (SPOZ, Královéhradecký kraj) v režii Martina Stropnického (ANO, Jihomoravský kraj), zjistila reportérka Jana Lorencová (ANO, Moravskoslezský kraj). Tolik pár zajímavých jmen na kandidátkách dvou očekávaných skokanů voleb do Sněmovny. Věty jsou samozřejmě smyšlené a mají jen ukázat, kdo se také chystá do politiky.
Redakční Redakční
Blogy a diskuse před volbami - propagace nepřípustná
Blíží se volby, považujeme proto za důležité připomenout, že je nepřípustné prostřednictvím blogů a diskusí na iDNES.cz vést volební kampaň.
Redakční Redakční
Dinosauři za bukem
Dva největší dinosauři naší politické scény svoji roli dotáhli do předvolební dokonalosti. Kandidují, a přitom nekandidují. Zodpovědnost nesou jiní.
Redakční Redakční
Ztraceni v LESe
Konečně jsme se my, liberální zelení voliči, dočkali. V ODS a na Hradě se nám vysmívají, že jsme „pravda a láska“ a „pražská kavárna“, tak to schytají od LESa. Úder bude silný. Praktickou politiku (rozuměj zákulisní kejkle a Otázky Václava Moravce) zajišťuje Martin Bursík, rozum a charizma bývalý podnikatel v hazardu Michal Horáček, legraci a boj proti hazardu Krňan Matěj Hollan, kulturní frontu Olga Sommerová a také kandidáta na prezidenta mezi zakladateli najdeme – Jan Švejnar.
Redakční Redakční
KOMENTÁŘ: Výzva k pochopení toho, proč má Zeman tolik příznivců
Opravdu se mi nelíbí, že se Rusnokova, či spíše Zemanova vláda chová jako invazní armáda na okupovaném území. Opravdu neschvaluji pokus Miloše Zemana posouvat pokoutně český politický systém k poloprezidentskému systému (i když si pořád myslím, že řeči o konci liberální demokracie jsou hodně přehnané). Nenechme se však mýlit: velká většina těch, kdo Zemana v lednu volili, svého přímo voleného prezidenta a jím „nařízenou“ vládu stále podporují.
Redakční Redakční
KOMENTÁŘ: Proč nesouhlasím s těmi, kteří kážou o policejním puči
Pozorně sleduji palbu, které jsou vystaveni policisté a státní zástupci kvůli zatčení exposlanců ODS, generálů i šéfky kanceláře premiéra - a mám z ní smíšené pocity.
Redakční Redakční
Anonymní minusování v diskusích končí
Od 10.června 2013 se bude ve všech diskusích na iDNES.cz zobrazovat, kdo příspěvek hodnotil kladně a kdo záporně. Proč k tomu přistupujeme a jak to bude fungovat, se dozvíte v tomto článku.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 132
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8259x
Etický kodex redakcí iDNES.cz a MF DNES
Vydavatelský kodex médií provozovaných společností MAFRA a.s.